Historie Kolnovic

Kolnovice - Kohlsdorf

Založení

Kolnovice, jako stará uhlířská osada, byly založeny mezi léty 500 až 1000 našeho letopočtu slovanským lidem.Je vzpomínána v listinách vratislavského biskupa Tomáše z roku 1284 jako villa Scorosonis.
Kolnovice obsahovaly území od výšiny - výškový bod 365 - severozápad Hlucholaz na západ až k silnici Mikulovice - Velké Kunětice, na sever od plošiny - výškový bod 263 - k řece Bělé.
Katastrem Kolnovic vedla kdysi stará cesta ze Zlatých Hor přes Salisov, Mikulovice, Kolnovice do Nisy a také z Frývaldova přes Písečnou, Hradec, Novou Ves, Kolnovice do Nisy.

Poloha

kolnovice-povodenÚzemí Kolnovic je vyvýšená plošina v průměru 300 metrů nad mořem, protkaná několika málo potoky. Bývala zalesněna. Západně od Hlucholaz a severně od řeky Bělé rostl dubový les sahající až k řece Bělé, dnes kolonie Němci zvaná Eichwald - Dubový les.
Nejstarším obydleným místem zdají se výškové body 359,365 a 371. Zde byl v létech 900 až 1200 založen hlavní zemědělský dvůr, jižně pod výškovým bodem 359 n.m. Východně odtud v nejvyšším bodě 371 n.m. byl postaven vedlejší poplužní dvorec, tedy stodoly a chlévy a kůlny pro vozy, jako část hlavního dvora. Oba tyto dvory za německé kolonizace po roce 1200 přešly do rukou německých kolonistů. Tito u poplužního dvora na nejvyšším místě plošiny (371 n.m.) postavili obrannou tvrz s úkolem obrániti dvůr a hlavně Hlucholazy proti vpádu nepřátel ze strany severozápadní. Tvrz nazvali Goldeck ( Zlatý kout ), což dává tušit, že první osadníci hledali v okolí zlato.
Dvůr a k němu přiléhající pole s osadou zahradníků a s tvrzí byl svobodným rytířským statkem. Jeho majitelé byli povinni vratislavským biskupům vojenskou službou v rytířské zbroji.
Kolnovické dvory byly zprvu v letech 1200 až 1400 spravovány hlucholazskými fojty. Také desátky byly odváděny fojtství v Hlucholazích.

Růst Kolnovic

Popluží Goldeck se nerozrostl ve vesnici, zůstal jen dvorem s několika málo zahradníky povinnými pracovat v kolnovickém dvoře. Ještě v roce 1800 tomu tak bylo. Za to hlavní dvůr ( 359 n.m.) se rozšiřoval na západ zvolna až do údolí potoka Slatiny.
Mezi léty 1263 až 1600 jsou zaznamenány hojné převody a prodeje kolnovických dvorů nebo jejich částí na nové majitele a uživatele. Například v roce 1380 Dietrich Speler prodal nájemné v Kolnovicích u Hucholaz Petrovi Barbeuge, oltářníku u kostela Těla Kristova ve Vidnavě. Za vpádu husitů do zdejšího kraje v roce 1428 Hlucholazy a okolí velmi utrpěly vojsky Hynka Krušiny a nepokoji podněcovanými jeho pomocníky.
V roce 1445 jsou Kolnovice jmenovány mezi těmi vesnicemi, které biskup zsatavil vévodovi Opolskému a v roce 1450 je vykoupil zpět i s Hlucholazy. Ondřejovický farář měl v Kolnovicích až do roku 1550 statek, ktarý mu odváděl jednu měřici žita. Později majitelé Kolnovic změnili žito na oves.

Mezi léty 1568 až 1742 vyměnily kolnovické dvory své majitele několkráte. V r. 1568 jsou v držení Jindřicha Falkenberga, po roce 1602 Jindřicha z Reibnitzů pak Schwelinga, Krištofa z Bibriců, Mikuláše z Troilo a současně s Giersdorfem a Domsdorfem ( osady na polském území).
Po roce 1742 byly Kolnovice s částí Domsdorfu ( dnešní Terezín ) přidruženy k Rakousku. Východní část Kolnovic - bývalý Goldecke ( dnešní Vysutá ) spravovaná hlucholazským fojtem a severní část Domsdorfu připadla ku Slezsku Pruskému. Všechny tři panství Kolnovice, Domsdorf i Giersdorf zůstala pod jedním majitelem i když rozložena ve dvou různých státech.

V letech 1793 - 1827 byly kolnovické pozemky rozšířeny o polnosti Domsdorfu a rozprodány zájemcům, zahradníkům i domkařům na celém katastru dnešních Kolnovic.
Josefínská kolonizace dala tedy vznik kolonii Domsdorf západně výškového bodu 386 n.m. částečně v Polsku - dříve Prusku - částečně v Česku. Osadě Terezín, jižně od Domsdorfu v údolí kolem potůčku ( jméno podle císařovny Marie Terezie ). Kolonii Rennertov na výšině 365 n.m. jménem podle majitelů Rennertů, kteří drželi kolnovický východní dvorec Goldeck a původní staré vesnici Koélnovice v údolí potoka Slatiny.
Hostinec bývalého Domsdorfu ležící na silnici z Mikulovic do Velkých Kunětic stal se šoltýstvím pro Domsdorf a Terezín. Tvrz Goldeck z dlouhých valéčných nepokojů husitských a 30-ti letých, dosloužila a zanikla zchátráním.
Už dříve byly polnosti dvorce Goldeck rozšířeny o kus vrchnostenského lesa, les vymýcen a přeměněn v pole směrem k mikulovické a hlucholazské hranici. Z těchto polností Goldecku vznikla již zmíněná osada Rennertov o 7 zahradnicích.
V roce 1791 kolnovická vrchnost přenechala Antonínu Baarovi hlavní dvůr v Kolnovicích s 12-ti mírami pole, právem páliti kořalku, povážeti a po zřízení 20-ti usedlostí provozovati výčep piva a kořalky.
V roce 1792 až 1803 byly dány do prodeje další polnosti pro 14 nově se hlásících osadníků. A tak se Kolnovicím dostalo zhuštění obyvatelstva. Mohl tedy Reginal Kneifel v roce 1806 zaznamenati: Kolnovice jsou rytířským statkem a vesnicí na pruské hranici, na silnici Kunětice - Hlucholazy severozápadně od Kamenného Vrchu. Má 49 čísel domů a 248 obyvatel. Obec jest německá a přifařena do Mikulovic. Z poplužního dvorce byla vytvořena osada Rennertov.

kolnowiceFaustin Enns, profesor na opavského gamnázia, v roce 1836 popisuje Kolnovice takto: "Vesnice Kolnovice se rozprostírá v lesnatých údolích a vyvýšeninám. Půda není úrodná. Zato lesy jsou krásné. Skládá se ze tří osad a patří Rennertovi v pruské vesnici Giersdorfu. Kolnovice leží na staré obchodní cestě Zuckmantel - Nisa. Šoltýství stojí na mírné výšině s 63 domy v řadě stojícími. Jest zde ještě pivovar, lihovar a mlýn. Obyvatel 366, živí se převážně zamědělstvím, pěstováním lnu, předením a obchodem nitěmi. Mají místní školu, přifařeni jsou do Mikulovice. Dobytek 1 kůň, 41 krav.
Rennertov jest osada rozložená na vyvýšeném místě východně Kolnovic a severně Kamenného vrchu. Má 43 domů s 274 obyvateli. Dobytek 31 krav. Kolonie byla založena v roce 1798 Josefem Rennertem. Terezín čítá 49 domů s 317 obyvateli. Má kapli, školu, 36 krav.
Všechny osady Kolnovice, Rennertov, Terezín tvoří jednu politickou obec - Kolnovice. Polí celkem 120 ha, pastvin 33 ha a lesa 74 ha."

Počet obyvatel    
Rok Kolnovice z toho Vysutá z toho Terezín
1869 921 231 287
1890 998 238 355
1910 780 172 275
1921 759 152 297